Napínavá remíza (Zlín A - Boršice 4:4, 9. kolo, 23.2.2020)
Tuto neděli (29.3.) jsme měli hrát poslední letošní druholigový zápas. Ale kvůli koronaviru se už měsíc nehraje. Tak místo toho konečně píšu o posledním zápase, který jsme skutečně hráli. V devátém kole jsme se doma utkali s Boršicemi. (MK 1.4.2020)
Boršičtí jsou asi nejmilejším překvapením letošního ročníku. Vloni poměrně překvapivý vítěz ZKP a letos ve druhé lize družstvo s elově jasně nejslabší soupiskou, prakticky jen s vlastními odchovanci a bez obvyklých hostů na prvních třech šachovnicích - přesto nasbírali už tři výhry a od druhého kola se (s jednou výjimkou po 7. kole) drží mimo pásma sestupu. K nám přijeli podle očekávání ve své nejsilnější možné sestavě.
Nám pro tento zápas chyběli slovenští hosté, příležitost tedy dostala kompletní hošťálkovská družina. Úspěšného Martina Hronka jsme půjčili Céčku pro důležitý záchranářský zápas v ZKS, u nás si díky tomu po dvouzápasové pauze zahrál Jirka Hodovský. Výsledkem bylo, že po rozesazení do dvojic jsme měli na čtyřech šachovnicích velkou převahu okolo +150 bodů (šachovnice 1,4,5,7), menší převahu okolo +60 ještě u mne (6.) a naopak hosté měli podobnou menší převahu na dvou šachovnicích (3. a 8.). Takže favority jsme byli jak podle postavení v tabulce, tak i podle zápasových sestav.
Motivace obou družstev byla jasná. My jsme chtěli po nedávné "povinné" výhře v Adamově opět vyhrát, abychom měli stoprocentní jistotu záchrany a v posledních dvou kolech se mohli pokusit zabojovat o umístění v horní polovině tabulky. Hosté pro změnu nutně potřebovali bodovat, aby udrželi své šance na záchranu.
Úvod zápasu (stejně jako v prosinci v 5. kole proti Kroměříži) poznamenalo nepříjemné zpoždění vlaku Honzy Malčánka, na kterého opět obětavě čekal Martin Šenkýř. Tím pádem oba začínali tuším asi s 20-minutovým mankem. Minule to nakonec ani nevadilo, tentokrát ale bohužel ano...
Stejně jako minule v Adamově vnesl klid do našich řad na Dominik Kula (1). Ten potrestal pomalý vývin soupeře, který nestihl rošádu. Černý král v centru se rychle stal obětí Dominikova útoku. Partie se hrála sotva hodinu a pár minut a netrvala ani dvacet tahů. Možná to bylo ale až moc rychlé vedení a až moc velký klid v našich řadách...
Jen o pár minut později dohrál Jirka Hodovský (7). Ten se prý bohužel od rána necítil dobře a tak nabídl remízu také ještě před dvacátým tahem (a soupeř přijal). Pro Jirku to bylo nejspíš vysvobození, ale z pohledu družstva naopak ztráta (+150 bodů rozdílu ela, bílé figury, lepší čas, mírně lepší technická pozice, jaké hraje Jirka výborně, …).
Vedli jsme tedy 1,5:0,5. Ještě dvě pozice jsme měli hodně nadějné (já na 6. a Kuba Martinka na 8. jsme černými rychle vyrovnali a Kuba získával pěšce, já poziční převahu). Naopak na šachovnicích 2-5 jsem situaci moc ohodnotit neuměl, zato jsme ale myslím všude měli časovou nevýhodu, což nevěstilo nic dobrého.
Po necelých třech hodinách hry nejdřív remizoval Kuba Krejča (2). Mírnou převahu díky obsazenému c-sloupci neproměnil v nic hmatatelnějšího a proto partie skončila smírně. Vzápětí ale na zápasové plány značně naboural Pepa Bednařík (4), který se sice hodně dlouho cítil i tvářil optimisticky, ale nakonec se ukázalo, že to byla jen kamufláž a že pravdu na šachovnici měl jeho soupeř. Bylo tedy srovnáno na 2:2.
Znovu do vedení jsem naše družstvo poslal já (6). Už v předchozích dvou domácích zápasech (5. kolo s Kroměříží a 7. kolo se Starým Městem B) jsem černými své soupeře jasně přehrál, ale nedokázal je "dorazit". Tentokrát se mi to konečně povedlo. Na naší straně tedy naplno bodovala stejná dvojice jako předtím v Adamově, tj. Dominik a já.
Těsně před časovou kontrolou potom dohrál Honza Malčánek (3), který po velkém boji udržel vlastní časovou tíseň i nejvíce bodujícího hráče hostí a remizoval. Vedli jsme tedy 3,5:2,5. Teoreticky jsme tedy byli velmi blízko vítězství v zápase nebo aspoň remíze. Ale zároveň hodně daleko.
Martin Šenkýř (5) se (určitě i vinou pozdního příjezdu - viz výše) nějak nemohl dostat do partie, stála ho hodně času a přesto se postupně nechal přehrát hostujícím talentem. Z nadějné oběti pěšce ve vlastní časové tísni se rychle stala jeho ztráta. A po časové kontrole už bylo bohužel jasno. Martin prohrál a nechtěně opět srovnal skóre. Z výše zmiňovaných šachovnic s naší jasnou elovou převahou (1,4,5,7) jsme tedy nakonec vytěžili jen 1,5/4...
O výsledku zápasu tak nakonec (letos už podruhé) rozhodoval Kuba Martinka na osmé šachovnici. Někde výš jsem zmiňoval, že černými bezpečně vyrovnal a dokonce získal pěšce. Jeho zkušenější soupeř se ovšem s pěšcem méně rozhodně nevzdal, spíš naopak. Udržoval si aktivnější figury, předkládal Kubovi jeden problém za druhým a nasměroval jej do nepříjemné časové tísně. Kuba nakonec (i když spíš nechtěně) bonusového pěšce vrátil. Iniciativa ale pořád zůstala jeho soupeři, který ji proměnil v lepší koncovku. Partie se dostala do druhé oboustranné časovky. V ní se pocity obou aktérů i nás všech přítomných přelévaly ze strany na stranu. Vlastně objektivní hodnocení dodneška nevím. A možná ani nechci vědět. Nakonec ale Kuba ubránil partii a tím i celý zápas.
Byl to hodně divoký zápas. V něm jsme sice dvakrát vedli, ale klidně jsme přesto mohli odejít poraženi. Předchozí dva zápasy (se Starým Městem B a v Adamově) jsme odehráli bez jediné prohry. A teď hned dvě najednou.
Dojmy po zápase byly oboustranně hodně rozpolcené, vždyť oběma týmům chyběl pouhý půlbod jak k výhře, tak i k prohře (jak už to tak po remíze bývá...). Vlastně jsme v tu chvíli nikdo netušili, jestli jsme se spíš významně přiblížili k záchraně nebo se nám touto remízou spíš vzdálila...
A to jsme samozřejmě ještě vůbec nemohli vědět, že to byl na dlouhou dobu náš poslední ligový zápas. V týdnu před desátým kolem byly totiž kvůli pandemii všechny soutěže na neurčito přerušeny.
A jako bonus ještě odkaz na článek našich soupeřů z Boršic
Mirek Kocián