Nečekaný vánoční dárek (Zlín A - Kroměříž B 5:3, 5. kolo, 15.12.2019)

02.04.2020

Když už jsem se včera tak rozepsal, tak zkusím doplnit i dva chybějící články z přelomu roku. Páté kolo druhé ligy se hrálo v polovině prosince, byl to vlastně poslední zápas podzimní části sezóny. My jsme v něm přivítali doma Kroměříž B. (MK 2.4.2020)

Kroměříži jsme měli co oplácet z loňského roku. Ve stejném kole a v podobném předvánočním termínu jsme tehdy měli obrovský problém poskládat vůbec osmičku hráčů na zápas. Přesto jsme v zápase senzačně třikrát vedli, ale nakonec jsme odjížděli těsně poraženi. Hrálo se tehdy neuvěřitelně dlouho, domů jsme přijeli za tmy (přestože je to nedaleko), no prostě úplně strašný zápas.

Po roce tedy stejné předvánoční páté kolo, podobné datum, stejní soupeři. Kroměříž s pěknými sedmi body na kontě (2-1-1), my s jednou nečekanou výhrou na Lokomotivě Brno ve třetím kole a třemi těsnými prohrami, z toho ta poslední v Kuřimi hodně mrzela...

Z hostů nám tentokrát hráli Peter, Kuba K. a Honza. Ze kmenových hráčů chyběl Jirka Hodovský a díky tomu si letos poprvé zahrál Martin Hronek. Největší komplikací tak byla doprava Honzy Malčánka. Ten nejdřív zaspal na domluvený dřívější vlak, druhý vlak měl pro změnu zpoždění a proto ho musel čekat na nádraží Martin Šenkýř s autem a oba dorazili na zápas s 15-minutovým zpožděním. Hosté na tom naštěstí byli podobně. Sjížděli se postupně a naši hernu hledali různě po Zlíně. Především ale ze základní sestavy přivezli nečekaně jenom tři hráče. Takže se naprosto nečekaně změnily role. Najednou se místo očekávané elové převahy hostů stal zápas teoreticky vyrovnaným (naše elová převaha na prvních třech šachovnicích proti převaze hostů na posledních třech). Najednou jsme místo zápasu s jasným favoritem měli reálnou šanci na body. A také to bylo malé deja vu po roce se spoustou chybějících hráčů na jedné straně (jen tentokrát to bylo na straně Kroměříže). Nebylo pro nás vůbec jednoduché během pár minut před začátkem zápasu jednak zahodit případnou předchozí domácí přípravu a jednak si uvědomit dost podstatnou změnu rolí. V předchozích letech se nám toto mockrát nestávalo...

Jako první dohrál Dominik Kula (1), který remizoval po dvou (a kousek) hodinách hry. Bílými figurami výhodu nezískal, proto remíza.

Pak následovalo několik skončených partií na začátku čtvrté hodiny hry. Bohužel prohrál Honza Malčánek (4), který narazil černými na letos mimořádně dobře hrajícího Romana Brázdila. A mám pocit, že si Honza moc nezahrál.

Prohrávali jsme tedy 0,5:1,5.

Peter Bombek (2) statečně bojoval, mj. už v sedmém tahu odmítl remízu. Černými vyrovnal, ale na víc to nestačilo, proto nakonec přece jen remíza.

Nečekaný dárek dostal Kuba Krejča (3), kterého Mira Beneš černými nejdřív jasně přehrál. Ale pak se tak usilovně snažil zabránit hrozícímu věčnému šachu, až ztratil jednotahově dámu a prohrál.

Další podobný dárek dostal přibližně ve stejné době Martin Šenkýř (5). Tomu soupeř umožnil pro změnu jednoduchým odtahem získat figuru a tím po chvíli i celou partii.

Takže najednou jsme neprohrávali, ale naopak vedli (3:2).

Zbývaly nám partie na posledních třech šachovnicích, kde měli hosté elovou převahu a dvakrát bílé figury, takže teoreticky dobré předpoklady rozhodnout zápas ve svůj prospěch. Jenže já, Kuba Martinka i Martin Hronek jsme své soupeře ve střední hře přehrávali a všichni tři jsme postupně získali výhodu. Zároveň ale také časové tísně, ve kterých se ta naše výhoda různě zvětšovala a naopak zase skoro ztrácela. Pro zápasového kapitána Martina Šenkýře to musely být dost krušné chvilky, ostatně pro všechny naše spoluhráče a pro nás samotné také.

Bylo jasné, že soupeři nám remízu nepřijmou ani na jedné šachovnici, že někdo z nás tří bude muset vyhrát, abychom definitivně zlomili odpor. Já (6) jsem k tomu byl před časovou kontrolou určitě nejblíž. Soupeře jsem černými pozičně jasně přehrál a hodnocení muselo být hodně velké plus v můj prospěch. Ale nenašel jsem správné pokračování a soupeřova krále jsem nutil běhat po plné šachovnici tak dlouho, až se z g1 krásně schoval na c4 a já jsem najednou nejenže neměl žádný šach, ale dokonce jsem byl sám pod matem. Naštěstí to viděli všichni v sále kromě mne a mého soupeře, takže naše partie neskončila, ale pokračovala i po časové kontrole. Kuba Martinka (7) svého soupeře sice přehrál, ale jestli bude lepší koncovka stačit k výhře, to jasné nebylo. A Martin Hronek (8) sice černými soupeře také přehrál a získal materiál, ale v časové tísni si situaci zkomplikoval a část výhody vypustil.

Následovala pak ještě skoro celá hodina napětí, než zápas konečně skončil. Během deseti minut potom nejdřív remizoval Martin Hronek (8). O chvilku později svou výhrou zajistil naše vítězství Kuba Martinka (7). A nakonec jsem za rozhodnutého stavu remizoval i já (8), když koncovka nejspíš ještě mohla trvat hodně dlouho a skončit jakkoliv.

Nakonec tedy naše výhra 5:3, druhé nečekané vítězství z posledních tří kol a postup na nesestupové příčky. Sympatický rozdíl proti předchozí sezóně, kdy jsme druhou výhru zaznamenali až v devátém kole. Mimochodem také naše první druholigové vítězství v nové herně. A celkově velice příjemné rozloučení s podzimní částí sezóny.

Mirek Kocián